Osobnosti bobového sportu díl I. – Jan Stokláska
Jan Stokláska
(na fotce vpravo)
věk: 31
aktuální výška / váha: 190cm / 98kg
Honzo, jaké sporty si dělal před tím než si začal jezdit boby a s jakými výsledky?
Jako malý chlapec jsem v 6 letech zkusil fotbal, ale jelikož jsem byl velmi drobný, tak jsem se 2 roky po sobě nedostal do zimní přípravy v tělocvičně, kde se musel zúžit tréninkový kádr. A jelikož starší sestra dělala atletiku, v 8 letech mě rodiče přivedli na atletický stadion do přípravky. A tam jsem už zůstal. Ze začátku se trénovalo 2x týdně a hlavně formou hry. později se počty tréninků zvyšovaly a přibližně od 16 nebo 17 let jsem se začal specializovat na krátké sprinty. Ze začátku jsem žádné úspěchy neměl, byl jsem stále drobný a pomalý. Až v 18 letech jsem výrazněji vyrostl (což s sebou neslo růstové bolesti a občasné vynechání tréninků). Od té doby šla má forma stále nahoru a vygradovala v roce 2005, kdy jsem nejprve zvitězil na MČR v hale na 60m časem 6,74 a následně v létě na 100m v čase 10,58. Na mezinárodní úrovni je pro mě největší úspěch účast na ME do 23 let v roce 2003, kde jsme se se štafetou 4x100m probojovali do finále, kde jsme bohužel nedoběhli kvůli zranení jednoho z našich borců na 2. úseku štafety. A účast na 2 Evropských pohárech družstev.
Jak ses dostal k bobům?
Na atletickém stadionu, kde jsem trénoval, se na OH v Turíně 2006 chystali 2 bobisté Roman Gomola a Martin Bohman (současný předseda ČSBS). Po olympiádě se se mnou podělili o zážitky a dojmy a nabídli mi, abych zkusil s nima bobový trenažér v Liberci. Zkusil jsem si pár startů, klukům se moje výkony líbily a hned mě vzali s sebou do A-týmu na letní MS v tlačení, kde jsme získali stříbrné medaile. Po takovéto zkušenosti bylo jasné, že to chci zkusit i na ledě a že by to mohla být další kapitola mého sportovního života.
Proč zrovna boby jsou pro tebe sportem číslo 1?
Při bobovém startu ze sebe člověk musí vydat všechno a ještě trochu víc. A právě ta trocha navíc je to nejdůležitější. To mi v atletice chybělo. Tam je vše svázáno technikou a taktikou. To u bobu neplatí. Tam se musí urvat najednou všechno, co ve vás je, bez ohledu na techniku. Výrazně tomu pomáhá nahecování, které je na úplně jiné úrovni než v atletice. A adrenalin. To co posádka zažívá na startovním trámku, to jsem jinde nezažil. V člověku se tam mísí nahecování, adrenalin, strach, natěšení, zdravá závodní nervozita – a to všechno najednou. To musíte zažít !!!
Jaká událost či závod ti z bobového života prozatím utkvěl nejvíc v paměti?
Mám 2 zážitky, na které snad do konce života nezapomenu. Jedním je účast na MS 2008 ve dvojkách v Altenbergu, kde jsme s Ivošem Danilevičem obsadili 6. místo (historicky nejlepší umístění české posádky na MS). V paměti mám zarytý pocit, kdy jsem po poslední jízdě v cíli hledal výsledkovou tabuli a čekal, jaký výsledek tam bude svítit. A když tam blikla 1, z čehož plynulo, že nebudeme horší než 6., tak to byl nejlepší sportovní zážitek a pocit, jaký jsem doposud zažil. Rád bych ho ještě někdy zopakoval, nejlépe i vylepšil. A druhou údálostí je zahájení OH 2010 ve Vancouveru. Celkově zahajení a zejména pocit při vstupu na stadion s kapacitou 80tisíc lidí byl fantastický. Byla to první olympiáda – cíl a sen, ve který jsem snad ani v nejtajnějších snech nedoufal.
Jak probíhá letošní příprava, jak hodnotíš spolupráci týmu?
Letos jsem zatím zdravotně bez komplikací a podle toho zatím i vypadá příprava. Trénuju na 100% a myslím, že jsem na tom i o trochu lépe fyzicky, než jsem byl v letech minulých. Zejména po loňském zranění úponu bicepsu v rameni, které mě připravilo téměř o celou sezénu, se letos cítím velmi dobře a vše zatím probíhá tak jak má. Teď je před námi finální a nejdůležitější část přípravy, a tak pevně věřím, že i nadcházející měsíce zvládnu bez větších zdravotních komplikací. Ve druhé části mé odpovědi už asi tak optimistický nebudu. Boby jsou týmový sport a v našem podání to tak často nevypadá. A-tým by si měl vzít příklad z mladého Béčka, které společně trénuje téměř 100% času, což nese samozřejmě výsledky. Zejména seskočení do čtyřbobu je věcí desítek a stovek startů a to Ačku chybí. Letos se kompletní posádka doposud nesešla a to bude v zimě chybět.
Jaká máš pro sezonu 2014/15 očekávání?
Očekávání jsou asi každořočně stejná. Chtělo by to prolomit na ME zakletou osmičku, které jsme byli už několikrát velmi blízko. Rovněž by bylo skvělé, kdyby české béčko výkonově dotáhlo Áčko, což by posunulo oba týmy více dopředu.
Jaký je tvůj bobový sen?
Stejně jako každý jiný sportovec bych chtěl vyhrát všechno co se vyhrát dá. Ale realisticky – podívat se výsledkově do TOP 10 Světového poháru nebo MS.
Prozraď na sebe něco, co o tobě (skoro) nikdo neví?
Jsem hrozně šikovný na všechno, ale musím tento talent skrývat, protože bych byl úspěšný ve všem a pak bych si nedokázal vybrat, co dělat 🙂
Jak sám sebe vidíš za 10 let?
Rozhodně už nebudu aktivně sportovat, toho mám aktuálně dost a budu si od toho chtít odpočinout. Budu vést spokojený rodinný život. Asi občas zajdu i do nějaké té práce. A bobový sport budu sledovat, a když budu zvolen, třeba budu i nadále pokračovat ve funkci hospodáře svazu, kterou vykonávám nyní.