Neúspěšné vyvrcholení úspěšné sezony
Prvních 14 únorových dní se opětovně v německém Altenbergu konalo 62. Mistrovství světa IBSF ve skeletonovém a bobovém sportu. Vůbec poprvé se zde představila disciplína ženského monobobu (vítězkou se stala Kaillie Humphries, stejně jako s Lolo Jones ve dvojkách), která bude mít svou olympijskou premiéru na ZOH v Číně 2022. Celkem se konaly soutěže v sedmi disciplínách (monobob Ž, dvojbob M, Ž, čtyřbob M, skeleton M, Ž a skeletonový mix). Němečtí sportovci krom dvou výše zmíněných kategoriích dominovali ve všech pěti zbývajících.
Česká republika měla své zastoupení ve třech disciplínách, a to v závodě mužských dvojbobů a čtyřbobů a rovněž v ženském skeletonu. Po velmi kvalitních umístěních na MS 2020 na identické dráze a veleúspěšné uplynulé sezoně v rámci seriálu SP byla očekávání ohledně umístění našich reprezentantů právem vysoká.
Jako první do bojů zasáhla 6. a 7. února posádka ve složení Dominik Dvořák, Jakub Nosek. Dominik se v podstatě poprvé v letošní sezoně utkal s kompletní konkurencí a v kontextu jeho 3. místa v celkovém hodnocení seriálu SP 2020/21, za nějž si týden před MS převzal křišťálový globus, to bylo setkání s hořkou příchutí. Zejména úvodní den nedopadl pro naši posádku příliš optimisticky, když po 12. a 11. startu a 14. a 17. jízdě držel náš tandem průběžné 17. místo. V neděli se klukům povedlo zlepšit starty (11. a 8.) i jízdy (12. a 10.) a dotáhnout se na 15. místo dělené s Korejcem Wonem. V kontextu objektivního hodnocení Dvořákovi výkonnosti je to v „plnohodnotných“, tedy vrcholných závodech, Dominikův lepší standard (MS 2016, Igls – 26. místo, MS 2017, Königssee – 18. místo, ZOH 2018, Pchjongčang – 17. místo, MS 2019, Whistler – 15. místo, MS 2020, Altenberg – 14. místo). Faktem je, že se zbrusu novým bobem i noži, částečným odezněním všech zranění a v kontextu nedávných výsledků (např. 4. místa v Igls z 30.1.) se předpokládalo umístění českého dvojbobu výše. Možná, že jedním z aspektů, který v tom Dominikovi zabránil, bylo i očekávání a zodpovědnost za takový lepší výsledek i jeho samotného. Brzdař Kuba Nosek k tomu dodává: „Určitě jsem si výsledky ve dvojkách představoval trochu jinak vzhledem k výkonům, které jsme s klukama předváděli ve SP. Za sebe bych řekl, že jsem byl připraven dobře. Každopádně je to MS, v obou dnech jsem do toho dal své maximum a ve všech startech jsem se rval jako bych jel o medaili, bohužel nevyšla ani ta top 10, takový ten sport občas je.“
Další želízko v ohni představovala v závodě skeletonistek, který se odehrál 11. a 12. února, Anna Fernstädtová. Anička se na tuto sezonu připravovala po dvouleté přípravě pod dohledem otce Andrzeje a syna Dawida Kupczykových se zcela novým týmem, který jí po kondiční stránce poskládal Sport Invest. Dráhovým trenérem zůstal stejně jako vloni Kanaďan Jeff Pain. I Anička, stejně jako Dominik, zaznamenala v uplynulé sezoně mnoho skvělých umístění v seriálu SP, což jí vyneslo 5. místo v celkovém pořadí. S novým skeletonem a na české poměry skvělým zázemím včetně velkého realizačního týmu jistě očekávala na MS boje minimálně v rámci „velké“ bedny, tedy v TOP 6. To je koneckonců zase její výkonnostní standard na vrcholných soutěžích (MS 2017, Königssee – 4. místo, ZOH 2018, Pchjongčang – 6. místo, MS 2019, Whistler – 4. místo, MS 2020, Altenberg – 7. místo). Českou závodnici bohužel ale stále limitují výkony na startu, se kterými se nepodařilo mnoho udělat ani pod novým trenérským vedením. Po prvním dnu soutěže to ještě stále vypadalo, že by Anna mohla uhájit umístění z loňského šampionátu, když s 23., tedy předposledními starty, dokázala zajet skvělou 9. a 6. jízdu a držela průběžné 7. místo. Druhý den se však přidaly i ne úplně vyvedené jízdy (11. a 14.) a výsledkem bylo konečné 10. místo.
Náročné tažení závěrem sezony zakončoval o víkendu 13. a 14. února náš čtyřbob. Týmu Dominika se v letošní sezoně moc nedařilo a svými výsledky se hoši zařadili po čtyřech závodech SP na 9. celkovou příčku. Naději však dávalo loňské 6. místo na totožné dráze a víra v to, že se wallnerova čtyřka v posledním závodě sezony se přece konečně musí rozjet. Ale nerozjela. Možná v tom hrála roli změna v posádce na poslední chvíli, kdy Jakuba Noska vystřídal Jáchym Procházka, který v rámci velkých závodů debutoval na závodě SP v Igls před 14 dny a ke své premiéře na MS uvedl: „Emocí je ve mně moc! Nejzásadnější je, jak se s blížící Olympiádou viditelně zlepšuje připravenost konkurenčních posádek. Strašně do toho všechny týmy šlapou.“ Možná v tom hrály roli ambice po loňském historickém úspěchu, možná skrytá technická vada, možná únava a trápení z předtuchy, že tomu letos prostě „něco“ chybí. Solidní 10. starty ze soboty vyšly vniveč nepovedenou první jízdou, když si pilot skopnul levé táhlo řízení (21. jízda). Při druhé jízdě došlo k propadu o sedm míst hned na 1. mezičase, byť vypouštěcí rychlost byla 7. nejvyšší. Celkově byla jízda 19. Dvořákova posádka tak po prvním dnu visela nad propastí nepostupu do 4. finálové jízdy. Altenberská dráha si však vybrala daň na konkurenčních posádkách a po prvním dnu odstoupilo hned 5 týmů (Heinrich, FRA, Tentea, ROM, Treichl, AUT, Friedli, SUI, Hall, GBR). Naše posádka si tak s 13. a 17. startem (Dvořák si při posledním startu natrhl kvadriceps) a 17. a 18. jízdou dojela pro celkové 16. místo, což je Dominikův druhý nejlepší výsledek v této disciplíně coby pilota (MS 2016, Igls-16., MS 2017, Königssee-25., ZOH 2018, Pchjongčang-21., MS 2019, Whistler-21., MS 2020, Altenberg-6.; 10. a 12. byl ještě na MS 2013 a 2015 a 14. na ZOH 2014 v posádce Jana Vrby). Pihou na kráse je fakt, že celkem dojelo celý závod jen 19 posádek.
Martin Bohman